Je začátek roku 2021 a s holkami z marketingu Dáme jídlo plánujeme nová témata na podcast.
“Týnko, co otužování?”, padl hned první návrh. “A co kdybychom o tom jen nemluvily, ale i si to rovnou vyzkoušely v praxi? My do toho půjdeme s tebou”, pokračuje Markét z Dáme jídlo. Dlouho jsem neváhala a říkám, když už, tak už. Jdu do toho.
Co byste, ale o mně měli vědět (a co ví i holky z Dáme jídlo) je, že jsem velký teplomil, myslím tím skutečně VELKÝ. Cítit zimu je pro mě nejnepříjemnější pocit. Jsem relativně odolná vůči bolesti, vydržím nepříjemný pocit hladu (ač nerada, ale vydržím), umím se ve většině případech kousnout, ale zimu ne, tu vydržet neumím. A tohle je podle mě důležité brát v úvahu, když budete číst tyto řádky a mé celkové pocity a subjektivní hodnocení zkušenosti s otužováním.
Hostem podcastu je Lucie Křížková, vášnivá otužilkyně a moje průvodkyně touto zkušeností. Pokud jste podcast neslyšeli, Lucka v něm dává moc pěkné tipy, jak s otužováním začít.
Tyto tipy dala i nám, abychom se mohly na otužování v rybníku s holkama připravit. Do natáčení jsme měly něco přes 3 týdny. Lucka nám poradila, že máme začít studenými sprchami na 15 sekundách. Nejdříve od nohou a ve chvíli, kdy se na to budeme cítit, přesunout se na celé tělo. Cílem bylo postupně prodlužovat čas a snižovat teplotu a ideálně se do natáčení dostat na minutu pod ledovou sprchou.
Během příprav jsme měly s Markét a Kačkou z DJ společnou konverzaci na WhatsAppu a vzájemně si sdílely dojmy, podporovaly se a předávaly si zkušenosti.
Začátky nebyly podle mého očekávání. Těšila jsem se na ten příval energie, o které se ve spojení s ledovými sprchami mluví, ale nic nepřicházelo. Pokud tedy někdo chce začít s ledovými sprchami, je podle mě dobré, aby věděl, že ten průběh nemusí být komfortní. Věřím, že kdybych například experimentovala s otužováním v teplejších měsících, bylo by to zase jiné, ale podcast jsme točili v únoru. A tady asi první doporučení. Člověk musí vědět, proč to dělá a proč to chce dělat a pak se časem i ten dobrý pocit dostaví. Já měla jasný cíl, přistupovala jsem k němu sportovně, chtěla jsem vlastní zkušenost a nechtěla jsem podcenit moje první ponoření do rybníka, a tak jsem v ledových sprchách pokračovala. Za 3 týdny jsem vydržela ve sprše něco přes minutu. Nemůžu říct, že bych si to za tu chvíli zamilovala, ale tréninkem jsem jednoduše vydržela déle a to mě celkem motivovalo.
Hodně lidí se mě ptalo, kdy je nejlepší se otužovat. Asi správný postup by byl, jít do ledové sprchy a pak si jít zacvičit/zaběhat. Mně to ale tímto způsobem do mého denního rytmu ne a ne zapadnout a tak jsem se sprchovala ráno po tréninku. Nejdřív jsem se umyla normálně v teplé vodě a pak na závěr přetočila kohoutek nedoraz a trénovala otužování. Na zahřátí jsem si pak v koupelně poskakovala. Čím déle jsem vydržela ve sprše, tím déle mi pak trvalo i se zahřát. Ke konci jsem už v koupelně sehrávala jiné taneční kreace, abych se zahřála. 😀
Do natáčení byl asi týden a voláme si s Luckou, jak jsem na tom a na co je třeba být připravená.
“Máš neoprenové boty?”, zeptala se mě. Tohle se nedočtete z žádné fotky na instagramu usmívajících se zmrzlých lidí u rybníka a mně to ani nedošlo. Každý rybník, potok atd. má logicky jiné dno a jak Lucka správně říkala, nikdo se nechce nohama bořit na dně rybníku v něčem, v čem neví, co to je. Neoprenové boty nemám a to trošku zkomplikovalo situaci a už jsem ani neměla moc času je někde sehnat. V tomto případě moje rada, pokud se pustíte do otužování v místech, které neznáte, boty si raději sežeňte. Pokud nemáte tu možnost, je dobré si najít místo, které je osvědčené a ideálně má písečné dno a děkuji Lucce, že takové objevila. Boty vyřešené a přišla další otázka. “Máme sekeru?”, ptá se Lucka. “Chtělo by to i někoho, kdo nám díru do ledu vyseká, protože bychom během sekání mohly prochladnout a to už se ti pak do rybníka chtít nebude.” Naštěstí se toho zhostil kameraman a fotograf. Takže další rada, pokud se vydáte otužovat v zimních měsících, kdy je rybník pokrytý ledem, najděte si místo, kam se lidé chodí pravidelně otužovat a led je vysekaný a nebo si vezměte s sebou někoho, kdo vám tuhle službu udělá 😀
Je tu den D. Ráno kouknu na teploměr a vidím 12 stupňů pod nulou. Nemůžu říct, že by mě to vyděsilo. Spíš jsem se nad tím hořkosladce pousmála, co už se dá dělat 😀 Vybavená čajem, plavkami, čepicí, ručníkem i županem, jsem nasedla k holkám z DJ do auta a po cestě na natáčení jsme s lehkou ironií vtipkovaly.
Setkání s Luckou bylo moc příjemné, podcast a povídání s ní jsem si užila. Vyprávěla o jejich začátcích, co pro ni otužování znamená, že je to vlastně věc, kterou můžeme pro sebe udělat navíc a je zadarmo a jak do toho zapojila celou rodinu, včetně jejich dětí – tohle vše a ještě víc si v podcastu můžete poslechnout, co ale nevíte, že ač jsem se uměla s Luckou během povídání uvolnit, stále jsem v hlavě měla, že za chvíli už budu stát na břehu rybníka. Střih a stála jsem tam. Díra vysekaná a přišel pokyn Lucky, „hned jak se svlékneš, neváhej a jdi”. A tak i bylo. Neváhala jsem ani minutu a následovala Lucku do rybníka. Těsně před ponořením jsem se nadechla a potopila. Lucka mě uklidňovala, připomínala dýchání a do pár vteřin jsem byla v klidu a ponořená. Pokud skutečně chcete začít s otužováním, nebojte se, zvládnete to, nevystresujte se před potopením, udržujte klidný a hluboký dech a bude to dobré. Kdo chce, tak to zvládne. Samotné potopení nebylo nic strašného. Dokonce můžu potvrdit, že ledová sprcha je mnohem nepříjemnější, než se otužovat v rybníku. V nízkých teplotách budete skutečně rádi za čepici, není to jen na fotku, je příjemné mít pokrývku hlavy. Neponořte si ruce, končetiny mají tendenci rychleji prochladnout. Pokud je rybník pokrytý ledem, buďte opatrní, kousky ledu vás můžou trošku pořezat (to jsem netušila a moje noha to pocítila). Na poprvé nemusíte trhat rekordy ve výdrži, určitě nechcete první zkušenost s otužováním odstonat. Úplně přesně nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale myslím, že se čas blížil ke dvěma minutám a uteklo to jako nic.
Když jsem říkala, že samotné ponoření se do rybníku není nic strašného, fáze potom byla náročnější – zahřátí. Nohy jsem měla jak ze skla. Župan byl nápad za milion, opravdu doporučuji, je pohodlnější se zabalit do něj a pomalu promrzlé tělo sušit a postupně se oblékat. Obzvlášť, když jste na okraji rybníka a ne vždy jsou v okolí převlékací kabinky. Lucka mě i během této fáze provázela, „obleč se, dej si čaj a rozhýbej to”. Běhat jsem fakt nemohla, prsty u nohou jsem měla jak když srolované do sebe a tak jsem zkusila své osvědčené koupelnové poskakování. “Zhruba do 5 minut začne nekontrolovatelný třes, neděs se, je to normální” říká Lucka. A tak i bylo. Napít se čaje byl nadlidský výkon 😀 Mezitím do rybníka vlezla i Markét s Kačkou, opravdu mě v tom nenechaly a byly neuvěřitelně statečné. Když vylezly, třesoucí se jsme se odporoučely do auta. V autě jsme ani nedutaly. Pro každou z nás to byla, myslím, taková zkušenost a možná i překonání sebe, že jsme to mlčky vstřebávaly. Až druhý den jsme si do naší společné konverzace napsaly dojmy. Zajímavé bylo, že jsme to vnímaly stejně. Pocit takové příjemné únavy druhý den vystřídal pocit připomínající lehkou kocovinu 😀 Zvláštní.
A co dál? Moje zkušenost s otužováním úplně neskončila. Doteď , když jdu do sprchy a čekám, než mi začne téct teplá voda, nechám si tu studenou téct na nohy a to mi nakonec přijde fajn. Nechci tímto svým příběhem někoho odradit. Chtěla jsem to ze sebe vypsat, byl to zážitek a také tam bylo spoustu věcí, na které bych, nebýt Lucky, nebyla připravená. Možná si někdo řekne, že jsem z cukru (a asi pokud jde o zimu, tak má pravdu :D), ale z toho vyplývá, že každý může vnímat takovou zkušenost jinak. A cítím potřebu říct, že pokud někoho zajímá otužování, nemusí hned vlézt do rybníka. Je spoustu dalších variant, jak se otužovat, třeba jen si mýt obličej studenou vodou nebo shodit jednu vrstvu oblečení. Já teď vím jistě, že u rybníka mě pravděpodobně už neuvidíte, ale otužování mě pořád trochu zajímá. Vidím v tom způsob, jak se naučit pracovat s tou svou zimomřivostí a z toho důvodu, jsem za tuhle zkušenost ráda. Díky Dáme jídlo i tobě Lucko.