Původně jste pracovala v IT v Londýně a pak přešla do pohostinství. Co Vás
inspirovalo k tak velké změně?
Práce v IT mě bavila, ale má partnerka žila v Čechách. O víkendech jsem ji jezdila navštěvovat do Prahy a už tehdy jsem si společně pohrávaly s myšlenkou, že si otevřeme stánek na festivalu Prague Pride. Znamením pro tuto velkou změnu a odchod z IT bylo, když se stánek na festivalu opravdu ujal a ve frontě stáli lidé, kteří se jen doslechli o naší skvělé pekingské kachně. Následovaly nabídky účastnit se různých street food akcí. My díky tomu stáli například u začátku gastro akcí na smíchovské náplavce. Dotazy, kdy si otevřeme kamennou prodejnu nebo restauraci, jsem zpočátku zavrhovala. Po sedmi letech převážení věcí v dodávce, jsem i já usoudila, že to chce změnu.
Jak jste se dostala k asijské kuchyni?
Firma, pro kterou jsem v Londýně pracovala, sídlila v asijské čtvrti Soho, kam sem často chodila do restaurací. Spřátelila jsem se s jedním z místních šéfkuchařů, který mi později prozradil svůj recept na pekingskou kachnu. Pokrm jsem si natolik oblíbila, že jsem se ho musela naučit připravovat i doma. Navíc jsem díky IT oboru cestovala často do Asie. Na svých cestách do Hongkongu jsem se po večerech nechala zaměstnat v místní restauraci, protože mě zajímala asijská kuchyně a chtěla jsem se něčemu přiučit. V Japonsku jsem si později udělala kurz gyoza knedlíčků. Takhle jsem postupně získávala zkušenosti s přípravou asijských pokrmů v několika restauracích a stále se dál v tomto směru vzdělávám.
Odkud pochází název Teplá kačka?
Pekingskou kachnu jsme začali podávat na Prague Pride, takže je v tom kus nás, ale také samozřejmě, kdo by chtěl jíst studenou kachnu?
Postavila jste si bistro vlastníma rukama. Co k tomu vedlo? A jaká vlastně Teplá kačka je?
Stavbu bistra jsem si plánovala delší dobu. Různé architektonické a designérské návrhy se poněkud vymykaly mé představě a byly i finančně náročné, a proto jsem se rozhodla postavit si bistro podle svého. Měla jsem jasnou představu: restauraci, která vystihuje asijské ulice. Řemeslníci a stavební firmy nám ale bohužel moc nepomáhali, spíše naopak, takže se celá rekonstrukce protáhla na hrůzostrašné dva roky. Celý prostor je kombinací materiálů takříkajíc z druhé ruky, které jsou různě vtipně použity, ať už jsou to umyvadla na toaletách ve tvaru wok pánve, anebo sudu od oleje apod. Pro Teplou kačku jsou i typické předměty, které jsem sbírala na svých cestách po asijském kontinentu. V bistru si můžete všimnout například lampionu, který pro mě hodně znamená. Je z dob, kdy jsem byla hodně na pochybách, zda jsem si s otevřením restaurace neukousla velké sousto. Odjela jsem tehdy na výlet do Anglie a zastavila se v oblíbeném antikvariátu. Najednou se přede mnou objevil tento nádherný asijský lampion, a to jsem brala jako znamení. V tu chvíli jsem byla přesvědčená, že jdu správnou cestou. Lampion je doteď nezbytnou součástí interiéru restaurace. Zákazníci u nás také mohou obdivovat plakáty, které jsem si sama graficky vytvořila, čínské znaky z Kambodži odnesené ze zbourané plážové čínské restaurace a mnoho dalšího. V neposlední řadě máme takovou vlastní oázu klidu – vnitroblokovou zahrádku. To pravé místo na letní upíjení domácích limonád, kombuchy nebo ležáku.
Jak jste zvládala dobu během covidu?
Shodou okolností jsme hned den po otevření restaurace museli kvůli covidu zavřít. Otevřeli jsme proto ihned výdejní okénko. Nebyla jsem připravená svěřit jídlo přepravci, kterého neznám, a proto jsem si ze začátku jídlo rozvážela sama. Využili jsme veškeré státem vypsané podnikatelské dotace, ale samozřejmě ty pokryly jen nepatrnou část provozu. Bylo to velmi namáhavé období, znovu už bych si touto fází nechtěla projít. Od té doby se samozřejmě mnohé změnilo a nyní jsme dali šanci i dovozcům. Nyní se nově těšíme i na spolupráci s platformou foodora. Myslím si, že nám určitě pomůže rozšířit povědomí u ostatních zákazníků, kteří by se k nám běžně nedostali.