Život bez bílého cukru. Jaké máte alternativy a jsou skutečně zdravější?

Cukry se primárně dělí na jednoduché a složené. Složené sacharidy naše tělo tráví postupně a stejně pozvolna se zvedá i hladina glukózy v krvi. Z výživového hlediska jsou tedy pro lidský organismus prospěšné, čaj si jimi ale neosladíme. Složené sacharidy jsou totiž obsaženy hlavně v luštěninách, zelenině, pečivu nebo v rýži. Naopak jednoduché cukry mají onu sladkou chuť, která je v hledáčku lidstva už od nepaměti. Rychle zvedají hladinu glukózy v krvi a jsou tak pro lidské tělo okamžitým zdrojem energie. Jenže jakmile porci tohoto paliva tělo nespálí, automaticky si ho uloží na horší časy v podobě tuků. 

Tip: Potřebujete dodat rychle energii a vaše špíž zeje prázdnotou? Objednejte si na Dáme Market a nákup budete mít u dveří už do 30 minut.

Není cukr jako cukr

Jednoduché cukry je proto dobré v jídelníčku hlídat a ideálně omezit na minimum. Není to ale tak snadné. Cukr se totiž používá nejen do moučníků a ke slazení čaje. V potravinářském průmyslu se hojně využívá pro svou sladkou chuť i konzervační účinky. Výraznou pozici má cukr také ve farmacii, protože tlumí nepříjemnou chuť některých léků a doplňků stravy.

V našich zeměpisných šířkách je zdrojem cukru cukrová řepa. Ale například v Iráku se sladidlo vyrábí z datlí, v Indii se zase sladí palmovým cukrem a v Japonsku a Kanadě se ke slazení nejčastěji používá javorový sirup. V USA vedle javorového sirupu sladí také čirokovým cukrem, který se vyrábí ze stébel čiroku. 

Mám na něco chuť

Stručné dějiny cukru

Prapůvodním sladidlem, které naši předci používali v době kamenné, byl med. Zatímco v Evropě se jako sladidlo používal až do 15. století, v Indii už 1 000 let před naším letopočtem lisovali a vařili šťávu z cukrové třtiny a získávali tak třtinový cukr. Z Indie se pěstování cukrové třtiny a její následné zpracování pak rozšířilo do Severní Afriky a na Kanárské ostrovy. Vůbec první evropskou zemí, kde se sladilo cukrem, jak ho známe dnes, bylo v 8. století Španělsko, do zbytku Evropy se pak rozšířil až v 15. století. V českých zemích se první cukrovar na výrobu cukru z cukrové řepy dal do provozu až na konci 17. století. 

Mýty a polopravdy o cukru

Co svět stojí, kolují po světě mýty a nepravdivé informace o jídle a stravování. Třeba na přelomu minulého století jistý výživový guru Horace Fletcher vypustil do světa teorii o žvýkání, ve které tvrdil, že každé sousto by měl člověk alespoň stokrát rozžvýkat. V restauracích jste pak mohli narazit na lidi, již sousto žvýkali tak dlouho, až jim jídlo na talíři vystydlo. A tyhle nepravdy se samozřejmě nevyhnuly ani cukru. 

Slaďte zdravě přírodními cukry

Obecně lze říct, že přírodní cukry jsou zdravější než ty rafinované. Ať už ale sáhnete po třtinovém cukru, melase, medu, nebo kanadském sirupu, jejich složení je překvapivě téměř shodné. Ptáte se, které cukry jsou nejzdravější? Jednoduše ty, s nimiž sladíte střídmě. Neexistuje žádný vyloženě zdravý nebo naopak nezdravý cukr. Střídejte různá přírodní sladidla, používejte sirupy, medy i nerafinované cukry a dopřávejte tělu dostatek pohybu, abyste přebytečnou energii spálili. 

Třtinový cukr je zdravější než ten bílý

Třtinový cukr je často označován za zdravější variantu bílého cukru. Faktem ale je, že jejich složení je téměř totožné a bílý cukr si tak nálepku „bílý jed“ rozhodně nezaslouží. Třtinový cukr sice obsahuje zdravé minerály, jejich množství je ale natolik malé, že pro lidské tělo nemají při běžném slazení v podstatě žádný význam. Takže bílý a třtinový cukr se liší vlastně pouze v tom, že se každý vyrábí z jiné rostliny. 

Fruktóza je neškodná

Fruktóza neboli ovocný cukr bývá často doporučován diabetikům jakožto neškodný způsob, jak si osladit život. Fruktóza přijímaná pouze v ovoci není samozřejmě nijak zdraví škodlivá, ba naopak. Má nízký glykemický index a k jejímu trávení není třeba hormon inzulin, fruktózu totiž z velké části odbourávají játra. Jenže, jak už bylo zmíněno výše, v případě, že naše tělo nálož okamžité energie nespotřebuje, uloží si ji v podobě tuků na horší časy. A z fruktózy si tělo tyhle tukové zásoby dělá daleko rychleji než z glukózy.

Čím nahradit cukr?

Sladká chuť je pro člověka přirozeným požitkem. A přestože jsou sirupy a přírodní sladidla zdravější než ta rafinovaná, je potřeba jimi sladit jen s mírou. Nebojte se ke slazení používat i jiná sladidla, jako je například sušené ovoce. Zkuste ho namočit, rozmixovat na hustou kaši a tu pak přidávat do jogurtů, snídaňových kaší nebo využít při pečení. Nasekané na malé kousky zase báječně osladí moučníky.

Mám na něco chuť

Malý přehled přírodních cukrů a sirupů

Agávový sirup

Agávový sirup je v podstatě šťáva z kaktusu agáve. Má jemnou neutrální chuť a je ještě sladší než med. Hodí se nejen na pečení, ale také do kaší i koktejlů. Agávovým sirupem ale slaďte střídmě, složením je to totiž téměř čistá fruktóza.

Datlový sirup

Datlový sirup se na Blízkém východě používá jako sladidlo už od nepaměti. Je tmavý, velmi hustý a má charakteristickou vůni i chuť. V jeho složení převažuje čistá glukóza a tělu tak dodá energii ještě rychleji než bílý cukr. Je proto ideální po náročném tréninku, když potřebujete rychle doplnit palivo.

Javorový sirup

Javorový sirup je tradiční kanadské sladidlo a získává se z mízy javoru cukrodárného. Jeho hlavní složkou je sacharóza, obsahuje ale také množství manganu a vitamínů skupiny B. Nejčastěji se používá na dochucení lívanců, hodí se ale do každého jídla či nápoje, které chcete osladit jeho specifickou chutí lehce připomínající karamel. Sladí však až o polovinu méně než běžný cukr, takže ho spotřebujete jednou tolik. 

Čekankový sirup

Čekankový sirup je nízkokalorický i nízkoglykemický. Navíc obsahuje rozpustnou vlákninu inulin, působí prebioticky a prospívá střevní mikroflóře. Sirup se získává z kořene čekanky, což je rostlina, kterou má většina lidí spojenou s výrobou kávové náhražky. Čekankovým sirupem můžete sladit všude tam, kde byste použili med. 

Obilné sirupy

Obilné sirupy z rýže, ječného sladu, kukuřice, špaldy nebo pšenice vznikají přirozenou fermentací obilných zrn. Složením se mezi sebou liší, zpravidla v nich ale najdete fruktózu, glukózu a malé množství vitamínů skupiny B, hořčíku a dalších minerálů. Všechny mají nízký glykemický index a tělu tak dodávají energii postupně. Báječně se hodí na slané i sladké pečení, osladit si jimi ale můžete i kaše, jogurty nebo lívance. 

Kokosový cukr

Kokosový cukr má sytou barvu, výraznou chuť a voní po karamelu. Často bývá označován jako zdravá alternativa třtinového a bílého cukru. Na rozdíl od rafinovaných sladidel obsahuje nestravitelnou rostlinnou vlákninu inulin, která výrazně zpomaluje růst hladiny glukózy v krvi. Organismus tak přijatou energii tráví podstatně pomaleji a tělo má palivo na delší dobu.

Med

Med je z více než dvou třetin sladidlo složené z jednoduchých cukrů. Zbytek představuje voda a nepatrné množství minerálů, enzymů a vitamínů, které naše tělo ani nepostřehne. Med tak sice není o moc zdravější než běžný cukr, patří ale k těm nejchutnějším sladidlům vůbec.

Melasa

Melasa je hustý hnědý sirup, který bývá často adorován jako zdravá náhražka bílého cukru. Jedná se ale o vedlejší produkt, který vzniká právě při výrobě bílého cukru. V cukrovaru se původně hnědé krystaly cukru několikrát přečišťují, aby získaly sněhobílou barvu. Během prvního čištění vzniká jako vedlejší produkt sirob. A až během dalších krystalizací vznikají různé druhy melasy. Co se týče složení, je melasa jen o malou špetku lepší než bílý cukr. Má však nižší glykemický index a do pečení je tak rozhodně lepší variantou než rafinované cukry. 

Naprostá většina sladidel si je svým složením velmi podobná a neznamená to, že když nahradíte bílý cukr čekankovým sirupem, můžete ho jíst, kolik chcete. Daleko lepší, než neustále hledat zdravější náhražky cukru, je soustředit se na množství, kolik ho tělu dodáme. A tím nemáme na mysli jen omezit počet kostek cukru do čaje, ale také důkladné čtení složení potravin nebo snížení přídatných cukrů v jídle.